Foto: z otevřených zdrojů
Klíčovým rozdílem oproti běžné spořivosti je míra, do jaké toto chování ovlivňuje život člověka.
Touhu hromadit staré věci, „protože se jednou budou hodit“, zná mnoho lidí. Když se však stane nutkavým chováním, které zahlcuje prostor a izoluje člověka, mluvíme o duševní poruše známé jako patologické hromadění nebo Plyushkinův syndrom. RBC-Ukrajina nám říká, kdy obyčejná šetrnost překračuje hranici a stává se nebezpečnou nemocí.
Obyčejná šetrnost, nebo nemoc?
Patologické hromadění neboli syllomanie (hromadění) je uznáváno jako samostatná duševní porucha. Klíčovým rozdílem od běžného spoření je rozsah, v jakém toto chování ovlivňuje život člověka.
Běžné spoření a hromadění
- Skladování cenných a potřebných předmětů, sbírání vzácných nebo nepříliš vzácných předmětů.
- Mírné zaváhání, ale rozhodnutí o vyhození nebo darování je učiněno.
- Věci jsou uloženy organizovaně a prostor zůstává obyvatelný.
Patologické hromadění (Hoarding)
- Hromadění předmětů bez hodnoty: odpadky, staré noviny, rozbité věci, prázdné láhve.
- Panika a silný stres při snaze zbavit se nepotřebných věcí.
- Obytné prostory jsou tak přeplněné, že se stávají neobyvatelnými (nelze v nich vařit, spát, používat koupelnu).
Známky toho, že se nahromadění stalo nebezpečným
Hromadění se stává patologickým, když ohrožuje zdraví, bezpečnost a sociální život člověka.
Ohrožení bezpečnosti a zdraví
Nejkritičtější důsledky, které vyžadují okamžitý zásah:
- Riziko požáru. Hromadění papíru, harampádí a hořlavých materiálů znemožňuje bezpečnou evakuaci a zvyšuje pravděpodobnost vzniku požáru.
- Nedostatečná sanitace. Hromadění odpadků, zbytků jídla a nedostatečný úklid vede k výskytu hlodavců, hmyzu a infekčních chorob.
- Blokování průchodů. Věci brání otevření dveří, průchodu místnostmi a v případě nouze (pád, úraz) nemohou pomoci zdravotníci nebo záchranáři.
- Fyzické ohrožení. Ve světové praxi se vyskytly případy, kdy lidé zemřeli pod tíhou zřícení nahromaděných věcí nebo regálů.
Sociální izolace
Patologické hromadění vede k přerušení sociálních vazeb:
- Stud. Hromadič se za své obydlí stydí, a proto přestává zvát přátele, příbuzné a někdy dokonce odmítá navštívit lékaře nebo kadeřníka.
- Konflikty. Porucha způsobuje neustálé konflikty s příbuznými a sousedy (kvůli zápachu, škůdcům, společným chodbám). Osoba se uzavírá do sebe a reaguje agresivně na jakékoli pokusy o „nastolení pořádku“.
Psychické potíže
Pro samotného jedince to není jen „výstřelek“, ale zdroj utrpení:
- Neschopnost se rozhodnout. Trpící se nemůže rozhodnout, co vyhodit, protože každý předmět je vnímán jako potenciálně „nezbytný“ nebo má nadměrnou sentimentální hodnotu.
- Úzkost. Myšlenky na úklid nebo nutnost zbavit se nějaké věci způsobují silnou emocionální bolest a úzkost.
Plyushkinův syndrom a jeho příčiny
Syllománie (patologické hromadění) je často známa jako Pljuškinův syndrom (podle Gogolovy postavy) nebo Diogenův syndrom (který se navíc vyznačuje extrémním požitkářstvím a sociální izolací, častý u starších lidí).
Hlavními faktory jsou úzkost, traumatické události, deprese nebo osamělost. Pro některé se hromadění stává způsobem, jak kompenzovat ztrátu nebo bolest, pro jiné je to pokus o ovládnutí světa, když se vše zdá být nestabilní.
Často se toto chování přenáší v rodině – dítě kopíruje vzory rodičů, kteří nikdy nic nevyhazovali.
Možné příčiny a spouštěče
- Duševní poruchy. Porucha hromadění může být samostatnou diagnózou, ale často doprovází nebo je součástí obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), demence (zejména u starších osob), deprese nebo schizofrenie.
- Psychická traumata. Ztráta blízké osoby, silný stres, osamělost nebo pocit bezmoci. Věci se pro člověka stávají zdrojem stability a ochrany, náhradou za ztracené sociální vazby.
- Genetické predispozice. Výzkumy naznačují, že sklon k akordům může mít dědičnou složku.
Co byste měli dělat, pokud se u vás nebo u někoho z vašich blízkých tento problém vyskytuje?
Patologické hromadění je téměř nemožné vyléčit vlastními silami. Je nutná konzultace s psychiatrem nebo psychoterapeutem.
Nejúčinnější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), jejímž cílem je změnit dysfunkční přesvědčení o důležitosti věcí a rozvíjet rozhodovací dovednosti.
Boj a násilné uklízení stav jen zhorší, protože zvyšuje úzkost a nedůvěru. Důležité je být oporou a vyhledat odbornou pomoc.
